Řada nedorozumění, hrdost a velkorysost (recenze knihy Pozlacená klec – Hana Marie Körnerová)

Pozlacená klec, autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 2. vydání, 224 stran

„Na parket si ji odvedl jako první. V rytmu valčíku Tereza cítila, jak se jí zmocňuje téměř zapomenuté opojení tancem. Dokázala by zavřít oči a plout na tónech hudby. Zapomenout na to, co se událo během posledního půl roku. Vrátit se do šťastné minulosti…“

Knihu, kterou vám chci přiblížit, vyšla v nakladatelství MOBA již podruhé, poprvé v roce 2010.

Hana Marie Körnerová napsala velmi milý a citlivý příběh odehrávající se v roce 1869. Hlavní hrdinkou je devatenáctiletá Tereza Caumont de Clérindol, jejíž rodina patřila mezi nejvyšší vrstvy Paříže. Jenže její otec, hazardní hráč, je přivedl na mizinu. Což se dozvídá asi po měsíci od jeho smrti. Tereza přišla téměř o vše, je bez věna, tudíž bez vyhlídky na sňatek. Tedy až na možnost provdat se za otcova věřitele, což odmítá, a nechce se s ním ani setkat. Osud ji do cesty připlete zbohatlickou paničku a Tereza se stává společnicí její šestnáctileté dcery. Kam její kroky povedou dále? Vrátí se její bratr, poručík, z Indie? Zachrání ji z chudoby a ponížení? Nebo ji pomůže někdo úplně jiný?

Je to příběh velké lásky, ale také řady nedorozumění způsobených hrdostí hlavní hrdinky a její neochotou naslouchat. Příběh o pokoření Terezy, která ze dne na den přijme svůj nový život zchudlé aristokratky, ale i život po boku muže, kterému ji přislíbil její bratr. Příběh o velkorysosti Michela, jedné z důležitých postav, kterého si jistě oblíbíte, jelikož má srdce na tom správném místě, a pro lásku dokáže obětovat skoro vše. Příběh zrady a touhy po pomstě, kterou v sobě chová bratr Terezy, Yves.

„Nahánějí mi strach ty staré rody, jimž na chodbách haraší brnění po předcích, kteří se účastnili křižáckých výprav. A nahánějí mi ho proto, že pýcha zahubila víc lidských vztahů než nenávist. Jenže když jsem tě poznala, věděla jsem od první chvíle, že ty jsi jiná. Můj bratr měl pravdu.“

Autorka vykreslila nejen vztahy mezi hrdiny této knihy, ale i společnost bohatých a obyvatele venkova. Při jedné události je zachyceno, že i lidé z vyšších vrstev mají srdce a dokážou ochotně pomoci obyčejným vesničanům v nesnázích.

Příběh se odehrává v Paříži, poté v menším městě a nakonec se s hrdinkou přesuneme na venkov. Tereza se nezalekne ani práce na venkovském panství, které začne s určitou pomocí spravovat. Je laskavá, ochotná, starostlivá.

„Uvědomil si, že takhle si ji nikdy nepředstavoval. Přivedl ji sice na venkov, ale podvědomě očekával, že zůstane stejná jako v Paříži. Nadýchaná, načesaná, vzdálená obyčejnému životu. Sladká dívka se slunečníkem. Dívka, kterou chtěl hýčkat…“

Autorka nás ihned vtáhne do příběhu. Kniha má zajímavou zápletku, i když důvtipný čtenář ji může odhalit dříve, než spisovatelka. Ale i přesto je to krásný příběh plný lásky, bolesti, nenávisti a shledání.

Kniha je čtivá, děj plyne chronologicky.

Velmi mě zaujala obálka u tohoto druhého vydání knihy, která je na dotek sametová, takže vás bude lákat k tomu, abyste knihu vždy před otevřením pohladili, mám na knihách tento druh papíru ráda. Nejenže na omak působí obálka, jako by byla z látky, ale i vzhledově látku připomíná. Takovou tu šlechtickou zdobenou látku, s níž se můžeme setkat na zámcích v podobě tapet nebo závěsů.

„Na okamžik zatajil dech, protože ta otázka, přes všechnu svou nevinnost, byla jasnou výzvou. Její strach ze tmy musel být skutečně obrovský, když zvítězil i nad nepřátelstvím, které mezi nimi stále panovalo.“

Knihu doporučuji těm, kteří mají rádi romantické dobrodružné příběhy z historie, které nejsou přeslazené. Těm co fandí lásce, která musí překonat řadu překážek způsobených velkým nedorozuměním.

Knize dávám 100 %. A děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tento příběh mohla přečíst.

Příběh „obyčejné“ komorné (recenze knihy Kočárová cesta – Jana Klimečková)

Kočárová cesta, autorka Jana Klimečková, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 374 stran

„To byl jeden svět, svět bohatých a mocných. Svět, kde člověk bez hraběcího titulu s nejméně šestnácti historicky doloženými předky a bez znalosti etikety a tuhého španělského ceremonielu neměl co pohledávat. A pak tu byl ještě jiný svět, svět těch, jejichž povinností bylo panstvu sloužit.“

Musím se přiznat hned na začátku. Jen co jsem přečetla první řádky knihy, autorka si mě získala, tušila jsem, že se mi kniha bude líbit. A Jana Klimečková mě nezklamala. Jaké překvapení bylo, když jsem se dozvěděla, že autorka je bývalou ředitelkou Úřadu práce v Pardubicích. Kdo by řekl, že se dá na spisovatelskou dráhu a odvážně se pustí do historického románu. A věřte, že je to opravdu moc pěkný román. Doba Marie Terezie na vás ze stránek knížky zcela dýchne.

Hlavní hrdinkou není žádná významná osobnost dějin, ale „obyčejná“ dcera hajného od kočárové cesty z panství Zdechovice ve východních Čechách, které v té době patřilo hraběti, později knížeti, z Paarů. Markétě se dostane té cti, že ji kněžna Paarová vezme do služby jako komornou, a tak s ní, nyní Grétl (poněmčené jméno), odjíždí do Vídně. Možná za to může Markétina podoba se zesnulou manželkou císaře Josefa Isabelou Parmskou, ale nejen to, Markéta je šikovná na ruční práce, a to kněžnu také zaujme. Její zručnost, ale i vzhled, ji dostanou až do služby k samotné císařovně. To ještě netuší, do jakých sfér ji podoba s Isabelou zavede.

„Často snila o všem možném, ale o tom, že ona, dcera hajného od kočárové cesty, vystoupá tak vysoko? Že zrovna ji čeká taková budoucnost? To si nepřipouštěla ani v těch nejodvážnějších snech. Neprobudí se náhle? Paní správcová jí významně tiskla ruku a slzela dojetím. Tak Markéta, její kmotřenka, jaká závratná kariéra ji čeká!“

Markéta je pracovité a oddané děvče, ve své službě si vede velmi dobře. Je chytrá, jako komorná dokáže předvídat potřeby kněžny Paarové a později i císařovny Marie Terezie. Za své služby je vždy řádně odměněna. Dalo by se říct, že je to hodné děvče, ale i přes existenci mravní policie se nechá unést láskou a přesto, že poprvé ji čeká zklamání, zamiluje se znovu.

Autorka nejen vykresluje život ve službě u kněžny a poté u císařovny, ale i osobní život Markéty, její lásky a zklamání, ale také přátelství. Autorka používá dobové výrazy a tím dokresluje dobu, v níž se příběh odehrává. Zmiňuje i některé z historických událostí, svatbu Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI., politická vyjednávání a sňatkovou politiku Marie Terezie, války, Josefovy patenty. Ale rozhodně nás historií nenudí.

„Říká se, že císařovna je srdcem říše, Kounic mozkem a Kinský nosem. Císař Josef je sice spoluvládce, ale Veličenstvo ho k ničemu nepustí, asi ví proč. Je to prý zednář a filosof, to by se děly věci, kdyby on spolurozhodoval! Ve Vídni se naštěstí zdržuje málo, pořád je na cestách, ale pokud tu je, jde po služkách a komorných…“

Styl autorky se mi moc líbí, kniha je velmi čtivá. Obdivuji, jak použitými výrazy dokázala vykreslit dobu a přenést mě do let dávno minulých, kdy se jezdilo kočáry a na koních.

Čtenáře jistě zaujme neobvyklý název knihy. Co je vlastně ta kočárová cesta? Je to spojnice zámku ve Zdechovicích s hájenkou, v níž Markéta vyrůstala, je lemována lipovou alejí a zkráceně se jí říká „kočárovka“.

Jako patriotku mě potěšila zmínka o Chrudimi a i to, že hlavní hrdinka pocházela z východních Čech.

Pokud s hlavní hrdinkou chcete nahlédnout do často obtížného života nejmocnější vládkyně své doby, dostat se do předpokojů císařovny, ale i poznat životy jejích komorných, které v náročné službě měly své touhy a prožívaly lásky a zklamání, pusťte se do četby tohoto nádherného románu.

„Ale císař za těmi stejnými chodí do nevěstince. A protože je skrblík a pro zlatku, co pro zlatku, pro grejcar, by hnal kozu do Palestiny, občas tam i dlužen zůstane a celá Vídeň se tím baví.“

Knihu hodnotím 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tuto milou knihu mohla přečíst.