Aristokratka na koni, autor Evžen Boček, vydalo
nakladatelství Druhé město, Brno 2016
Aristokratka na koni je již třetím pokračováním humorně
napsaného deníku zchudlé aristokratky Marie Kostkové z Kostky.
První díl Poslední aristokratka
mě bavil od samého začátku až do konce a kolikrát jsem se smála i nahlas, což
se mi u žádné knihy snad ještě nestalo. Druhý díl Aristokratka ve varu byl ale
bohužel slabý odvar prvního dílu, takže přišlo malé zklamání. Po přečtení
třetího dílu musím konstatovat, že na pomyslného koně se vrátil i sám autor. U
čtení jsem se opravdu bavila a opět se hlasitě smála.
Děj se, jako v předešlých
románech, odehrává na zámku Kostka, který vlastní nejspíš nejchudší hrabě
v Čechách František Antonín Kostka z Kostky. Jeho dcera Marie má osud
celé rodiny i zámku zachránit, a to svojí smrtí, vždyť přeci žádná
z rodových nositelek tohoto jména se nedožila dvaceti let. Marii je
devatenáct a půl. Jenže vše je nakonec jinak a nápad manažerky Milady, jak
vydělat hromady peněz, vezme za své. Kdo v tom může mít prsty? Podaří se
rodině i tak přilákat návštěvníky (i přes nelibost kastelána Josefa), dostat se
z dluhů a začít prosperovat?
V knize se setkáte se všemi,
kteří nás provází již od prvního dílu. Pokud byste již zapomněli jména, anebo
nečetli předchozí díly, autor na konec knihy zařadil slovníček, který vám vše
oživí. Charaktery postav se nezměnily a autor je staví do vtipných situací. Na
scéně se objeví nová postava. Obrátí život na Kostce k lepšímu?
Román je psaný formou deníku,
který si vede devatenáctiletá Marie. Její vyprávění se čte svižně a lehce.
V deníku jsou zaznamenány i dopisy, které píše Maxovi a zápis
z policejního protokolu, který mě opravdu pobavil. Při čtení máte dojem,
že jste přítomni tomu velkému divadlu, které se na Kostce každý den odehrává.
Jednotlivé postavy mají své vrtochy. Někdy by se dalo říci, že se jedná až o
černý humor. A nemůžu popřít, že od druhé poloviny knihy jsem si přála, aby se
už konečně stal zázrak a návštěvníci vzali zámek útokem, vždyť by se zde
nenudili.
Autor mě příjemně překvapil,
vrátil se k humoru, který známe z prvního dílu a přidal ještě něco
navíc, zajímavý děj s vtipnými situacemi, ve kterých se projevují
charakterové vlastnosti jednotlivých postav.
Konec knihy byl náhlý, autor si nejspíš nechal otevřená zadní vrátka na další pokračování. Vždyť Marii ještě
nebylo dvacet a kdoví, jestli se toho věku dožije, když její jméno s sebou
nejspíš nese rodové prokletí. S kým se setkáme příště? Nenechá autor někoho
zmizet ze scény a někdo nový se objeví?
Přebal knihy je opět krásný a na
první pohled upoutá.
Knihu bych doporučila všem, co se touží zasmát, nevadí jim ironie a
nadsázka. Některé scény jsou spíše tragikomické. Mně se tento styl humoru líbí,
takže pokud bych měla hodnotit první díl, dala bych 100 %, druhý díl si dle
mého názoru nezaslouží více než 70 % a třetí díl hodnotím 95 %. Již nyní se
těším, co nás bude čekat příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat