Stránky

sobota 23. května 2020

Cesta za snem (recenze knihy Sen o Zeleném domě – Liz Rosenbergová)

„Počátek Maudina života provázela radost, ale ta se brzy proměnila v zármutek. Obojí, radost i smutek, ji trvale poznamenaly.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Patříte také k těm čtenářkám, které v dětství či v pozdějším věku narazily na knihu Anna ze Zeleného domu od spisovatelky L. M. Montgomeryové a hned si ji zamilovaly? Pokud ano, neměla by vaší pozornosti uniknout novinka Sen o Zeleném domě, kterou sice nenapsala Lucy Maud Montgomeryová, ale je to kniha, věnovaná jejímu životu. Nečekejte suchá životopisná data, ale ucelený příběh jednoho života, který byl velmi odlišný od života hlavní hrdinky, jíž autorka vdechla život.
 
Autorka Liz Rosenbergová nás provede životem jedné z nejznámějších kanadských spisovatelek začátku 20. století. Maud neměla lehké dětství, jako velmi malá přišla o matku a poté ji vychovávali prarodiče z matčiny strany. Dívka měla velkou fantasii a brzy začala psát první příběhy. Psaní se věnovala celý svůj život, napsala velké množství povídek a několik románů, z nichž nejznámější je Anna ze Zeleného domu. Jak to tak bývá, autoři pro inspiraci nechodí většinou daleko, a tak i Maud se v případě Anny inspirovala svým dětstvím, osobami ze svého okolí, příběhy, které v dětství zaslechla, a děj zasadila do Městečka Avonlea, které se velmi podobalo místu, kde ona sama vyrůstala. Jaká cesta vedla k vydání první knihy? Jaký byl autorčin osobní život, její dětství, dospívání a dospělost? Pohodlně se usaďte a sledujte Maud, jak se vydává za svým snem.
 
„Maud se znovu ocitla sama, a vrátila se tak ke dvojici starých dobrých známých: ke světu přírody a knih. A držela se pevně svého snu, „jediného přání a ambice“ svého dětství: psát a zaujmout místo mezi světovými „básníky, umělci a vypravěči…, kteří nikdy nezapomněli cestu do pohádkové země“.“


úterý 19. května 2020

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.




pátek 15. května 2020

Zemřít jako rytíř (recenze knihy Boj slepého krále – Jaromír Jindra)

„Už dávno se do Čech žádný nepřítel neodvážil, vlastně po celou dobu, co je králem Jan Lucemburský. Je to zvláštní a pro mnohé i nepochopitelné, že země, jejíž panovník se toulá po nejrůznějších bojištích Evropy nebo usedá u bohatě prostřených stolů vladařů velkých i malých, prožívá snad nejdelší období míru.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Boj slepého krále je čtvrtou knihou ze série Sny umírají s králi. Jedná se o historickou sérii věnovanou období nástupu Lucemburků na český trůn a jejich vlády. Autorem je českobudějovický rodák Jaromír Jindra, který se psaní beletrie začal naplno věnovat v posledních několika letech. Již jako chlapec psal povídky a po studiu pracoval jako redaktor krajského deníku a zároveň publikoval odbornou literaturu z oblasti filumenie, která je jeho velkým koníčkem, a této činnosti se věnuje dosud. Jaromír Jindra nepíše jen pro dospělé, ale napsal i knihu pro děti, a to Příhody Myšáka Myšulína z Myšova (recenze).
 
Jan Lucemburský stále více a více ztrácí zrak, zdá se, že mu lékaři nedovedou pomoci, jeho naděje se upíná k francouzským lékařům. Při cestě do Francie se s doprovodem zastaví na hradě Vildštejn, který za dobré služby věnoval Matouši Rozoumkovi, kterého známe již z předchozích knih. Ve Francii se Jan setkává se svým synem Karlem, je zajímavé sledovat jejich vztah, kdy Jan se cítí synem ohrožen a zároveň by mu chtěl zajistit postavení, které upevní jeho moc do budoucna. V knize se odvíjejí dvě dějové linie, jedna je věnována právě Janu Lucemburskému a ve druhé sledujeme osudy Matouše Rozoumka a životy „obyčejných“ lidí na hradě Vildštejn. Tyto dvě linky se v příběhu několikrát protnou, a tak se spolu s Janem Lucemburským a jeho synem Karlem vydáváme do bitvy u Crécy, kam ho následuje i Matouš Rozoumek. Pokud jste nechyběli v hodinách dějepisu, tak jistě víte, jak bitva dopadla, a co znamenala nejen pro české země. A co Matouš Rozoumek? Vrátí se z bitvy?
 
„Ve stejné chvíli se mu prodrala na povrch mysli myšlenka jiná, pod kterou se jeho osobní tragédie stávala zcela nicotnou: Co bude s jeho Českým královstvím? Jakou váhu může mít země, které vládne slepý král? Vrhnou se na ni všichni sousedé a každý si z ní urve, co se dá…“